Cizinci / Proč je tak snadné mě nenávidět

2. října 2015 v 18:56 | vOrel |  Dopisy ztracené na moři
Jsem působivá, úžasná, neskutečná - páni, jak to děláš? Ale vážně, vždycky jsem si myslela, že jsem jen další člověk. Nic speciálního, co se ti připletlo do cesty a zase odejde při nejbližší příležitosti. Nemusíš se zastavovat, jen projdi. Vždycky jsem se viděla, byť paradoxně docela pyšně, jako šedá myš. Jako holka odvedle. Jako nikdo výjimečný, jako někdo, kdo splynul se zdmi velkoměsta. Ale po nějaké době jsem si uvědomila jedno. Že pokud dokážou něčí oči spatřit můj stín v ulicích, pak pro ně vystoupím do výšky a zazářím jako hvězda. Ale no tak, lidi, vždyť mě prostě jednoduše zbožňujete!
Jsem neskutečně pilná. Vážně, přiznejme si, že jsem celkem slušný workoholik. Jsem půvabná. Ale prosimtě, viděla jsem zrcadlo. Jsem hezčí, než si občas přiznávám a umím to dvakrát červeně podtrhnout, když se navíc obléknu. Nádherný dlouhý vlasy, hluboký modrý oči jako studna, luxusní nožky. Jsem umělec. Nádherná umělkyně je ještě lepší než múza. Když lidé zjistí, co umím, jen tupě stojí a žasnou. Mě na tom nic zajímavého nepřijde, ale je právě odnáší někam do jiné galaxie, takže mě navíc považují za úžasně skromnou. Jsem chytrá, na holku docela jo. Zdědila jsem dobrý orientační smysl, takže se vyznám v mapách, navíc mám brilantní selský rozum a stále relativně dobře udržovanou fantazii. Umím vařit, uklízet a možná ti nespálím košile žehličkou, když se budu snažit. Ideální manželka - nelze nemilovat, když ti naplní žaludek, ne? Pak jsem taky plná půvabných nápadů, milá, příjemná, velice živá, velice lidská, respektuji lidské city, dovedu být výborným diplomatem a vycházet s lidmi na jedničku. Dovedu vášnivě milovat, dovedu být věrná. Dovedu bojovat do poslední kapky krve za všechny v bezpráví. Jsem tichým hrdinou dne.
Jsem prostě báječná. A tím víc důvodů máš, proč mě nenávidět.
Protože uhranut tou slupkou přistoupíš blíž a kurevsky ošklivě se spálíš o hořící ohon té komety. Hledáš ve mně prudkého intelektuála, kterým se ve svém tichu jevím, ale najdeš jen praštěnou slípku, která musí minimálně hodinu denně tancovat po pokoji při řvoucím magneťáku, aby mohla další ráno fungovat. Najdeš odporně sprostou sakrující mrchu, která tě zcela nečekaně urazí něčím opravdu hnusným. Ještě před chvíli se tak mile usmívala a teď ti vráží nůž do srdce a ty jsi tak zmatený, že jí na to nejseš schopný ani nic říct. Zjistíš, že tichá nejsem ani trochu, a pokud nic neřekneš déle jak 10 sekund, nepustím tě na dalších pět minut ke slovu. Pak tě začnu častovat slovními hlavolamy, hrát s tebou hru "přijď na to, co si myslím" a pokusím se s tebou dorozumívat pouze prostřednictvím své oblíbené hudby. Mé nekončící metafory tě začnou velice rychle přivádět k šílenství. Zjistíš, že kromě napohled zcela neškodných a záslužných zálib jako je láska k pastelkám, taky miluju módu a ačkoli tě ze zásady odmítnu tahat po krámech, protože k tomu tě nepotřebuju, moje neustálé slintání u výloh tě donutí mě překvalifikovat na povrchní oběť komerce. Mylně, jak jinak. Protože i když umím uznat svou chybu a poslouchat cizí pravdy, naslouchat tvým moudrům, občas z tebe udělám takového idiota, že to jen tak nevydýcháš.
A víš, co je na tom nejhorší? Že já to nemyslím ani trochu zle. Naštvaná to vypadám jinak, to je hurikán, víš? Ne, já si takhle jenom hraju a bavím se. Protože mě v dětství trochu týrala má matka a já nemám pocit, že bych měla být na krutý svět kolem bezvýhradně milá, takže ho občas velice laškovně strkám přes zábradlí a kopu do zadku. A pak se proměním v ubrečenou trosku, protože když mě opustí tahle provokativní nálada, přijde záchvat zoufalství. Potom tě budu nutně potřebovat a během minuty zase nenávidět a křičet, budu se chovat jako blázen, jako hysterka a všechno bude špatně. A ty se třeba postavíš na hlavu, ale nezbude ti asi nic jiného, než mě nechat vyspat se z toho. Stejně tě budu nutit se stále znova snažit marně mi zlepšit náladu.
Jednu chvíli jsem hvězda parketu, pak zas budeš mít problém dostat mě z domu mezi lidi. Jednou ti budu oporou a ramenem pro všechna tvá trápení, pak tě náhle sundám jedním slovem z tvého obláčku. Jsem jako život - krutá a krásná pod rouškou mlhy. Nauč se vypořádat s ním, zvládneš i mě. Jsem výhodná koupě, všechno v jednom, ale mám taky specifické vady, protože nejsem sériová výroba, tenhle kus je originál. A ne všechny příchutě ti taky musí jít přes jazyk.
Hledám tanečního partnera, se kterým se životem proženu v rytmu sinusoidy. Jsem velice vzácný druh, který může mít každý, ale jak se zdá, nikdo na to nemá žaludek. Gratuluju, jestli se ze mě taky pozvracíš. Protože jsem tak bájná, že je milion důvodů proč mě nenávidět.
 


Aktuální články

Reklama