*/ O zajících útěkářích

7. dubna 2016 v 21:35 | vOrel |  Matka lvice filozofuje
Nedávno jsem si vzpomněla na slova Standy vepsaná svého času s největší pravděpodobností na Srdci blogu, že totiž možná budeme překvapeni, ale někteří blogeři nestojí o slávu. Zatímco leckdo by asi udělal leccos, jen kdyby se mu podařilo vmáčknout mezi články na titulce, jiný se v případě takové situace okamžitě dá do psaní "mailu na vedení" s tím, že by byl opravdu vděčný, kdyby byl jeho příspěvek stažen z očí všech náhodných kolemblogjdoucích.

Protože mám s tímhle jevem nechtěné pozornosti celkem bohaté zkušenosti, v zásadě jsem k žádnému údivu nedošla, ačkoli pro obyčejného smrtelníka jistě zdá se to jako zpočátku značně nepochopitelné jednání. Ve společnosti totiž panuje zcela rozumný názor, že dobré a zajímavé věci jest vhodné šířit, aby se i ostatní jedinci mého druhu obohatili. Čili není nic divného, naopak je to pouze ku prospěchu věci, když budeme takové příspěvky okatě veřejně propagovat. Celá myšlenka je jistě správná a veskrze velice dobrá a i já z ní měla radost, když se poprvé objevila.

Ale dobré myšlenky se těžko prosazují ve světě, kde je víc trollů a rejpalů než filozofů. Ve chvíli, kdy jste jen malý provinční bloger, o kterém nikdo neví, máte násobně větší svobodu slova než každý, kdo začne například psát pro autorský klub. A jak všichni maturanti dobře vědí - psát návod jak v sedmi krocích postavit židli nemůže nikoho nijak pobouřit, ale za úvahu nedostanete nikdy za jedna a je úplně jedno, na jaké téma a jak ji budete psát.

A výhoda provinčního blogera je srovnatelná se stolem v hospodě, což je místo obecně považované za nejotevřenější kout lidské filozofie na světě hned po Speaker´s Conner v Londýně, kde můžete svobodně hlásat cokoli, aniž byste čelili… no v podstatě čemukoli. Provinční bloger má stálý menší okruh čtenářů, když na něj narazí někdo nový, odchází či zůstává zcela dle vlastní vůle, nu lidé prostě tečou kolem, a komu se líbí, ten se zastaví.

Jenže když se myšlenky provinčního blogera dostanou na titulku blogu na oči všem, kteří by jinak na jeho blog v životě nezabloudili, stát se sice může to, že vznikne velká filozofická diskuze na dané téma, ale všichni asi víte, že většinou to skončí spíš kupou nezajímavých výkřiků do tmy doprovázených skupinkou oblud, které se v dětství přežraly chytré kaše. A upřímně, kdo by o tohle stál?

Může se tedy zdát, že pár těch vyvrhelů, kteří nestáli o slávu, byla jen banda vystrašených rozklepaných zajíců. Na druhé straně nešlo spíš o lidi, kteří nestojí o blbé kecy? Protože ono jde obojí ruku v ruce. Některé řeči některých lidí, se kterými byste se jinak třeba také vůbec nepotkali, dokážou opravdu vyděsit.

Není tedy třeba tvářit se na tyhle zajíce rebely nějak "zpatrovitě" jako na ty, kteří v krizi utíkají do zákopů za maminkou. Ono sice každé veřejné vyjádření přináší riziko nečekané popularity, se kterou musíme nějak počítat, ale krom toho také žijeme v demokracii a máme právo na osobní ochranu. A není lepší ochranou sama sebe, když rázně odmítnete být magnetem na trolly. Protože každá příliš okatě veřejně vystavená myšlenka tím v podstatě je.
 


Aktuální články

Reklama