*/ Svět, který mi nedal jméno

6. července 2017 v 15:28 | vOrel |  Spletitý vOrlí život
Na základce mi bylo hej - nesnášela jsem téměř do puntíku všechny spolužáky, byla jsem příliš všeobecně vzdělaná a měla příliš kultivované zájmy a v té době dokonce ještě i jazyk. Na gymplu mi bylo hej - nesnášela jsem téměř půlku třídy a zbytek jen tak nějak snášela a můj jazyk začínal stát za nic. Ale jedno mi tenhle svět dal - (kromě přátel i) jméno.

Všichni se narodíme a dostanem nějakou nálepku od rodičů, kvůli které strávili několik nocí, dní, let v posteli s kalendářem v ruce a párkrát se pěkně rafli. (Prý jsem měla být původně Ingrid - schválně se zeptejte, jaký dáreček mohl čekat vás.) A s tou pak všude obzukujete a nemůžete s ní nic udělat (do plnoletosti nejmíň, to je hodně času), takže je pro vás docela výhodné si na ni zvyknout a začít ji mít rád. Protože všechno s čím nic nemůžete udělat, je dobré mít rád. Však víte - někde vám nadělí, někde uberou. Buďte rádi, mohlo to být horší. A milovat sám sebe je největší výhra. (Hlavně pro ty, které jinak všichni okolo nesnáší.)

Takže máte do vínku kromě barvy vlasů a očí taky jméno. Ale to jméno je pro lidi jako já jenom surová hmota, která čeká na zpracování. A čím větší cvoky máte kolem sebe, tím zajímavěji to dopadne. Ať už základka nebo gympl, nikdy jsem neměla jen "prostě to jméno". Lidi se pojmenovávali patvary příjmení, jídly, nápoji, zvířaty i věcmi… Byl to svět strhující kreativity, kde každý dostal ke své prvoplánové nálepce zcela luxusní přílepek.

Milovala jsem je - špatné, směšné, nepochopitelné i trefné - protože tyhle přílepky byly jako teplý svařák v nočních paprscích lamp a záři ohňů na vánočních trzích. Bylo to něco příjemného, co vás jistým způsobem hřálo, protože to říkalo: "Jsi součástí toho všeho, už nejsi jen jméno na kusu papíru - jsi naše." A tenhle pocit jsem si nikdy neuvědomovala, dokud jsem ho nezačala ztrácet. (Jako všechno…)

Nikdy mi nedošlo, jak mě i jednoduché přezdívky, zkratky mého jinak zcela obyčejného jména povzbuzovaly. Než jsem přešla na další stupeň vzdělávání a najednou zůstal jen ten hrubý obrys. Ze všeho, co mi svět dal, zůstala jen… Markéta. Zůstala jsem jen jménem z kalendáře a kdykoli mě jím někdo oslovil, naskakovala mi husí kůže. Je to moje jméno, mám ho ráda, protože je moje, ale proč mě jím trestáš?

Pro všechny své dobré známé i nenáviděné spolužáky jsem nikdy nebyla to jméno - byla jsem cokoli, byla jsem Maky, Chodící encyklopedie, Vorel, Marky, Beruška (díky babi), Cvrček, Makyna i Žába. Moje jméno žilo a tančilo, dokud mu někdo nešlápl na nohu. A je to zajisté zvláštní, jaká malichernost může člověka trápit, ale přeci jen si myslím, že mi ten zvuk mého prostého jména - Markéto - které teď slýchávám nějak moc často, mi něco říká.

Totiž všichni lidé, kteří pro mě nebyli vzduchem, které znám byť málo, pro mě nikdy neexistovali v tom základním tvaru. Nikdo nebyl Jana, Hana, ani Josef. Byli jenom Honzinové, Terky a Káti. Protože čert vem ten patvar, co ti dali! Zní příliš vznešeně na to, že si už dávno tykáme, což? Jenže pak mi napsali "Milá Markéto" a znělo to spíš jako "Vážená slečno nebo paní". A s tím, jak jsem přestala slýchat všechny ty pitoreskní zkomoleniny, jež jsem nosívala, začala jsem vlastně pomalu ztrácet sama sebe.

Občas tak otevřu oči a uvědomím si, že někde uvnitř mě klove podivná prázdnota. Pustina, kde kdysi bývalo to tak samozřejmé: "Čau, Maky!" Když mě teď někdo osloví alespoň Markét, skoro plesám a někdy zas děkuju lidem, že se s mým jménem raději ani neobtěžují. (Přece musím ale říct, že málo lidí má ten kouzelný talent proměnit i ten skoro ohavný zvuk mého jména proměnit v hříčku přírody a vtipnou příhodu na dlouhý večer, nu přesto…) Chybí mi, chybím sama sobě.

Protože jsem kdysi opustila rodný dům, rodné město i rodný kraj. Jenže v tu chvíli jsem ještě netušila, že ztratím i vlastní identitu. Protože vyryto na občance něco máme, ale ta skutečná hodnota je alespoň pro mě v tom, jak dovedou lidé jen kvůli vám a vaší přítomnosti tu občanku s radostí potrhat.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama